Ne, ujít nelze české Bídě naší...
Jsi v cizí zemi – po tobě tam sáhne,
jsi v dávných časech – ona zas tě stáhne
najednou k sobě. Ty ji v líce biješ,
rveš vlasy, šaty, do očí jí pliješ –
a ona vše to se smíchem jen snáší.
A čím víc zuříš, tím víc smích ten výská...
– A při tom prsty hrdlo tobě stiská
a čím víc biješ, tím je hloubej tlačí.
Už samým vztekem je ti v duši k pláči.
A kolem stojí na sta českých lidí,
baví se bojem, který tady vidí,
tvůj chrapot baví je i skřek tvé zlosti –
i definují sobě s rozšafností:
Ne, nelze ujít české Bídě naší...