Jaké to nebe! Modré jako touha –
zří k němu pastýř od těkavých stád,
zří k němu Via Appia ta dlouhá,
zří k němu starých vodovodů řad.
Zřím k němu já, jenž ležím valnou chvíli
v pinie stínu – modro v šíř a dál –
ó Marketko, tak modré oči byly,
jež jedenkrát jsem tolik miloval!