Ty bleděžluté dlouhé lány, kdys rozšlapány, podupány, k žním novým nesou nový klas, ty skalní zkrvavené štíty,
pás mezí, kdysi děly zrytý teď kryje mech a tráva zas, krev, jež zde v kalužinách stála, už dávno ruka zaorala,
a kde kdys v divém víru zněl zvuk trompet, pušek, bouře děl, řev, jásot, kletby sténání, zní dívčí zpěv a skřivaní.
I bílých domků lomenice už nepovědí tady více o černých jícnů záblesku; střech tašky jsou zas obemšeny,
na šedých doškách roztřepený zas sedí chumáč netřesku; zde život jde tím klidným krokem, jak tenkrát před tím hrozným rokem,
jen místem trochu vzpomíná brat, táta, hlava matčina, a čelo klesne v dlaně níž – však slzy dávno vyschly již...
Tak všecko schází, všecko mizí... Čas se svých polí dál žeň sklízí a bez oddechu vrhá ji v tůň věčnosti a zapomnění...
a zase sije bez prodlení a zas už plody padají... ach, noví mrtví... bolest jiná... a na staré se zapomíná...
Však dnes je to čtvrť století a den ten ožil v paměti, a jak by bílých kostí prach chvěl, vířil v našich vzpomínkách!...
Buď lehka vám ta černá země... A dotlete tam tiše, jemně pod obilím a kamením, ó hrdinové bezejmenní,
jenž hnali jste tam v trubek hřmění na bodáků hrot s nadšením a jak ty klasy přede žněmi, jste padali tam časně k zemi
a ztrhaný zrak do dáli jste kamsi marně vzpírali a dusili snad stesk a pláč a mřeli – nevědouce zač...
Buď pokoj s vámi!... V dějepise jmen vašich nikdo nedoví se „– tam padlo dvacet tisíc as –“ ach, dvacet tisíc! – Krátká věta
a v ní jsou vaše mladá léta, naděje různé v příští čas, sny, touhy, upomínky steré, vše, co dá život a co bere
a právo žít a právo kvést – v ní všecko uzavřeno jest... As dvacet tisíc – takto vy jste s žitím navždy hotovi...
As dvacet tisíc... Cifra chladná a víc dál upomínka žádná na povražděný mladý dav... i z paměti se ztratí lidí
až smrť s těch polí, chatek sklidí pár pamětlivých starých hlav... Však ten proud vaší krve rudé jak hrozná aureola bude
kol jistých hlav se náhle chvít, až k soudu dějin musí jít, a bude je po věků řad vždy odsuzovat, proklínat! –
Cookies on Poetry Cove