Ty bleděžluté dlouhé lány, kdys rozšlapány, podupány, k žním novým nesou nový klas, ty skalní zkrvavené štíty,
pás mezí, kdysi děly zrytý, teď kryje svěží tráva zas, krev, jež zde v kalužinách stála, už dávno ruka zaorala,
a kde kdys v divém víru zněl zvuk trompet, pušek, bouře děl, řev, jásot, kletby, stenání, zní dívčí zpěv a skřivaní.
I bílých domků lomenice už nepovědí tady více o černých jícnů záblesku; střech tašky jsou zas obemšeny,
na šedých doškách roztřepený zas sedí chumáč netřesku; zde život jde tím klidným krokem, jak tenkrát před tím hrozným rokem,
jen místem trochu vzpomíná brat, táta, hlava matčina, a čelo klesne v dlaně níž – však slzy dávno vyschly již...
Tak všecko schází, všecko mizí... Čas se svých polí dál žeň sklízí a bez odechu vrhá ji v tůň věčnosti a zapomnění...
a zase sije bez prodlení a zas už plody padají... ach, noví mrtví... bolest jiná... a na staré se zapomíná...
Však dnes tomu čtvrt století, den vraždy ožil v paměti, a suchých kostí bílý prach chví, víří v našich vzpomínkách!...
Buď lehka vám ta černá země... A dotlete tam tiše, jemně pod obilím a kamením, ó hrdinové bezejmení,
již hnali jste se v trubek hřmění na bodáků hrot s nadšením a jak ty klasy přede žněmi jste padali tam časně k zemi
a strhaný zrak do dáli jste ještě marně upjali a dusili snad stesk a pláč a mřeli – nevědouce zač...
Buď pokoj s vámi!... V dějepise jmen vašich nikdo nedoví se „– tam padlo dvacet tisíc as –“ ach, dvacet tisíc! – Krátká věta
a v ní jsou vaše mladá leta, naděje různé v příští čas, sny, touhy, upomínky steré, vše, co dá život a co bere
a právo žít a právo kvést – v ní všecko uzavřeno jest... „As dvacet tisíc“ – takto vy jste s žitím navždy hotovi...
As dvacet tisíc... Cifra chladná a víc dál upomínka žádná na povražděný mladý dav... i z paměti se ztratí lidí,
až smrt s těch polí, chatek sklidí pár pamětlivých starých hlav... Však ten proud vaší krve rudé jak hrozná aureola bude
kol dvou těch hlav se náhle chvít, až k soudu dějin musí jít, a bude je po věků řad vždy odsuzovat, proklínat!
Cookies on Poetry Cove