Vojáci, vojáci
hoši malovaný,
strach máte, chudáci,
že vám zvoní hrany?
Všechny prý velmoci
přitakují k tomu,
že není pomoci,
že vás pošlou domů –
vojáci, vojáci,
bázní netřeste se:
papír se obrací,
všecko jinak čte se,
vojáci, kdo pak by
zdvihal ráz dva nohu
manevry dělal by,
střílel v okna bohu?
Vojáci, kdo by pak
sedal na koníčky?
Nám už je nahradil
pohon elektrický.
Žádný strach: hlavní věc,
malované děti,
bez vás jen bláhovec
může neviděti
bezradnost, zoufalost
celé republiky:
jít někam na slavnost,
nezřít vaše šiky!
Vojáci, bez parád
nic se nedá slavit,
musíte vždy tam stát,
kde lid chce se bavit.
Jedna dvě, ráz a ráz
hezky vždycky v řadě,
nekažte, prosím vás,
nic jen při parádě.
V parádách, když to jde,
jedině tam, braši,
pořádku trochu je
v republice naší.