Malomocný člověk od Milana
připutoval k světci Severinu:
– Pro Ježíše, jehož díš se sluhou,
zbav mé tělo téhle nečistoty! –
Pomodlil se nad ním sluha boží,
v Dunaji mu vykoupat se kázal,
a hle, oslavil Pán sluhu svého
světce Severina jasným divem:
čist a uzdraven byl malomocný.
– Tělo uzdravils mi, sluho boží,
rač mi, prosím, uzdravit i duši! –
Znovu pomodlil se světec nad ním,
přísným postem postit se mu kázal,
mnichy dal mu, bdělé strážce postu,
potom příkaz jim i jemu tuhý:
modliti se dnem i nocí k Pánu.
Po dva týdny Milaňan se postil
přísným postem, sousta do úst nevzal,
po dva týdny mniši modlili se,
po dva týdny k němu zřel pán Ježíš –
až pak oslavil zas sluhu svého
světce Severina jasným divem:
milostivě zjevil se mu ve snu,
oznámil mu, že už vezme duši
postem očištěnou v slávu svoji –
ráno na to Milaňan byl mrtev.