Boj strašný rozhodnut. Francouzské šlechty květ, la Palisse, la Tremouille, la Pole a Bonnivet tu leží v krvi své v stu a stu lidských těl a přes ně pěší hřmí a jezdci, kola děl.
Král François jen vzdych. Je znaven, zkrvaven. A marné bylo vše... Chce vyjet z vřavy ven – však spousty Španělů se za ním vyhrnou, neb zlatý řetěz má a přilbu stříbrnou.
De Foix, la Tonnere se ženou ke králi – pro smrt svou ženou se: je s koní servali. Oř králův v krvi sklouz a pad na mokrou zem a Španěl zajásal divokým výkřikem.
A s meči řítí se a míří kopími – zdvih hlavu François, vzkřik slovy přísnými: – Ať přijde Lannoy sem! Ať přijde generál, jsme jeho zajatcem! My Francie jsme král! –
I volají a řvou: Sem Lannoy generál! a jiní: Gloria! a jiní: Jejich král! – Už starý voják tu a rozsvícený zrak mu náhle ztemňuje žalného smutku mrak:
Král slavný Francie tu stojí zkrvaven, své přilby, brnění i řádů pozbaven – to vše mu urvali lancknechti ve zmatku, záruku na výkup, či na boj památku.
Klek Lannoy před králem a ruku líbá mu a kleče bere kord, svůj za něj podá mu. I Pescara už klek, i druzí klekají a slzy ve zracích mu ruku líbají.
Je večer. Ve staně list skládá jatý král, do dálné Francie své matce takto psal: Madame, chci říci Vám, co osudem mým jest: Je všechno ztraceno – jen ne ta naše čest.
A za dní několik v madridském zámku svém zvěst císař Karel vzal: že den, jenž kdysi dnem zrození jeho byl, zřel francouzských vojsk pád a jeho zajatcem žeť francský majestát.
A císař pouze zbled a tichounce si děl do slova poznovu, co posel pověděl – víc ani hlásky už a v ložnici se bral, pod krucifixem klek a Bohu děkoval.
Ta zpráva přišla v Řím a papež zdrcen byl, vždyť při Francouzích stál a v jednom šiku bil se s nimi jeho voj – teď padla Francia, co dál se bude dít – ó Panno Maria?!
Jak dávno tomu je, co císař zlobně řek, že do Říma chce jít a zjednat pořádek a zvláště zlosynu (tak řek to), papeži chce konečně dát to, co dát mu náleží!...
Zlé dny a noci měl – až našel spasný plán: nechť posel k císaři je spěšně odeslán, by nes mu přísahy a sliby přesvaté – – čtyřikrát pomohly, pomohou po páté!
Cookies on Poetry Cove