Tři kříže čněly na Golgathě,
tři zkrvácená těla na nich.
Večerní rudá mračna spěla
nad města paláci a chrámem,
nad domy, zdmi a zahradami,
a vítr, který poháněl je,
stříbřisté vlny oliv čeřil
té hory, jež je za Cedronem.
Ku branám města vraceli se
diváci zvolna od popravy,
neb těla už se nehýbala.
Pod kříži vojáci tři stáli.
Důstojník, Říman, na Řím myslil,
na ženy, divadla a lázně,
na Forum, cirkus – myslil s touhou
a proto drsnou kletbou stihl
nečisté město dole snící
i národ nečistých těch Židů.
A druhý voják v Gallii šel
toužnými svými vzpomínkami.
Na lesy myslil plné zvěře,
na chladivé a čisté proudy,
na světlovlasé kypré ženy,
hostiny, zpěv a mísky vína –
myslil a pohled nenávisti
mu vyběh z očí do krajiny.
A třetí, Afriky syn snědý,
o kopí své se opíraje,
dal velkým očím bloudit líně
po tělech plných seschlé krve,
po vlnách olivových zahrad,
po městě v rudém svitu snícím,
po hřbetech zašeřených kopců –
a nemyslil a nevzpomínal,
jen nudil se a zíval dlouze.