Národní nenávisti u nás není,
a jaký smysl: nenávidět národ?
My přejem jiným, čeho sami chceme
a s nikým o to rvát se nebudeme,
co dát nám musí spravedlnost dějin.
Nám lhostejni jsou ti, kdož v sobě lidství
dovedli zradit, lhostejně zřít budem,
až Osud s nimi bude účtovati.
Ty milujeme, kteří zaštítili
pokojné, slabé před železnou pěstí,
a budoucnosti lidstva cesty strojí.
Leč nenávidět? Národ nenávidět?
Chcem nenávidět jenom všechen útisk,
bezpráví podlá, tvrdé zotročení –
vše, co jsme zakusili na svých duších,
čin nenávidět a ne pachatele.
Ó bílá duše kostnická, já věřím,
že nelze katem být svých mučitelů,
byť je i Osud k nohoum našim složil.