A já vám pravím, třikrát opakuji, že všecky vaše cnosti jsou jen hadrem, když duši neproniknou, nezlepší ji a neposvětí šlechtictvím ji vyšším.
Když nejsou pavezou vám, ochránkyní před podlostmi, jež útok činí z venku a smysly vašimi vám vnikat chtějí do skrytu duše. Ať to vlastenectví,
či náboženství, soucit, humanita a jak je čítanky vám zovou ještě – vám třikrát běda, máte-li je v ústech a bez kořenů v hloubi duší svojich!
A jsou-li vám jen draperie cetkou, ozdobou pro ulici, kde je máte jak herečka své brilianty ze skla, když hraje královnu; a jsou-li heslem,
v jehožto jmenu soudit chcete jiné a – pokrytci – znak vpálíte jim v čela, když – podle konjunktury – vám se hodí tu onu oběť hnáti ku pranýři;
a jsou-li jedinou tou zdobou vaší – pak běda bohu, zemi, vašim bližním, když falešnou tou mincí podvádíte i jejich důvěru i víru v sebe;
a třikrát běda vám, že míníte tím nahradit kulturu i hlav i srdcí, vy hroby obílené. Líp by bylo, když zvěří jste, žít bez všech pseudonymů,
a jako zvíře nemusili byste se rdíti hnusem nad svou komedií, když pohlednouce časem do zrcadla si řeknete snad: Ejhle, taky člověk! –
Když setkáte se s druhem na ulici a rukou třepouce si, podíváte se v oči sobě, auguři dva bídní – a v společnosti, v shromážděních valných,
když fráze jiných polykáte hlučně a s citem vyrábíte fráze vlastní – a v žurnálech je čtete, básních, prose a míníte, že zásad těchto silou
jsou poháněny děje doby vaší... Oh, marno všecko: nikdy nezdaří se vám ošálit soud dějin, sudbu příští, již strojíte si. Šalbami a klamem
jste živi byli, neslavný skon bude údělem vaším, dutá nitra vaše nic nebudou mít, čím by zaplatila si v sálu dějin místo nejskromnější.
Cookies on Poetry Cove