A nediv se: vždyť řeč je vůbec chudá,
že nemá slov, z nichž sestavil bych větu,
když duši se tak v překypění udá,
jak ráda má tě, tobě říct i světu.
Snad doved bych to, být tak pianistou,
hrát na klavíru... Řeč však nedostačí.
Když notuji si valčík v chvíli jistou,
vím, co v něm výská a co je v něm k pláči.