Dnes přišla chvilka – lehkých veršů pár
mi přinesla, jež vrh jsem na papír.
A venku divě hučel větrů svár
a kol mých oken bouřil sněžný vír.
Mně bylo volno; tíha duše v ráz
skanula jemně v těchto veršů řad,
mně bylo jako v prvé lásky čas,
když první polibek byl právě pad.
A když ta chvilka odcházela v dál,
mně začlo náhle divně teskno být,
já slyšel zas, jak vítr venku vál,
a viděl zas, jak sníh mi v okno vlít.
A bylo mi jak v prvé lásky čas
ve starém parku s vlhkým stínem tím –
šla, slíbila, že přijde zítra zas,
já bál se však, že víc ji nespatřím...