Je mlha. Všecko padá do hlubiny.
Sám zdáš se státi v šedivé té hluši,
a co se kolem míhá, to jsou stíny,
toť jenom schránky vyprchalých duší.
Mdlo v očích, hořko v hrdle. Těžkou hlavu
šíj sotva drží. Není ani síly
se sobě vysmát, proklít tu svou slávu
a celou hloupost, jíž jsme dosud žili.