Já poslouchám tě ve všem do písmena:
už na vlas jako rak-poustevník žiji,
jak hlemýžď lezu, pouze vodu piji,
a krev už ničím není rozvířena –
vše proto, abych v poslední své chvíli
– a není daleka, to člověk cítí –
se smát moh starostem tvým o mé žití,
jak zbytečny, jak marny všecky byly.