Na zvráceném sloupu
zjev bílý seděl přihlížeje práci.
Jak z mramoru byl, svítil bílým tělem,
však vzdušný byl a jako pára lehký.
A zrak měl tmavý, vítězný a pyšný,
rty sevřené a na nich pohrdání.
A světec viděl, že to není anděl.
I hnal se po něm, bil v něj holí svojí,
však nezasáhl, jenom vzduchem šlehal.
Znak kříže také marně na něj vrhl,
zjev vzdušný nemizel. I viděl světec,
že demon je to asi mrtvých bohů,
a na vzdor jemu pospíchal v té stavbě
a nutil dělníky, by popílili.
A demon seděl pyšně, usmíval se,
a pohrdavě zíral k práci jeho...