Toskanská krajina, jsou luka v prostoru
a hory modravé na dálném obzoru.
Na sloupu antickém nah, šípy probodán,
mučeník Páně dlí, krev prýští z jeho ran,
však on jich necítí a nelituje jí,
neb ví, že vejít smí do rajských veřejí,
vždyť lil ji pro Krista. A proto jeho zrak
se dívá zníceně a vesel do oblak.
Na pravo v obraze se říčka zatáčí,
a u ní Satyři s nymfami skotačí.
Na levo po louce v stříbrném krunýři
a s kopím vzpřaženým, jak slušno rytíři,
Mars, hrozný války bůh, ve přílbě s chocholem
se žene na koni. Ničeho kolkolem
– tak zdá se na spěch mít – si ani nevšímá.
Oř grošovatý jest, a postroj zlatý má.