Vášeň je nezžehla a bolest nelámala,
potomstvo plodili zvykem jak králíci,
o dobré jmeno své jich duše byla dbalá
na soudu sousedek a pověst v ulici.
„Vlast“ bylo heslem jich; jí dali často žíti
v písních a novinách při toku vín a piv
„až do těch hrdel svých“ – (Je těžké živobytí,
proto ne „do statků“, neb člověk chce být živ.)
Čerta se nebáli a v boha nevěřili,
však přísně hlídali nábožnost dětí svých;
penězi každý čin vážili, přeměřili,
a žití význam byl a účel v penězích.
– Tak jsme se poznali; já sypal verše kolem,
jež oni časem čtli – však s pýchou zhrdavou –
co bych byl nejraděj k nim mluvil vitriolem,
a oni ke mně zas pěstmi a šatlavou.