Custozza, Magenta a Solferino!
Čech, Polák, Horvat, Slovinec a Rumun,
v kabátcích bílých, vojáčkové prostí,
tam bojovali za císaře pána
a prospěch přejasného rodu jeho.
Nástroje slepé... děti, jejichž domov
v jhu nevolnickém po svobodě vzdychal,
na cizí rozkaz, v službě cizích zájmů
šli škrtit svobodu a volnost jiných.
A žluté kosti jejich mrví do dnes
ty vinice na bocích slunných chlumů
a v bílých ossariích poskytují
turistům pohled hodný pozornosti...
Vy chudáčkové bědní, bezejmenní,
vy statisty jste byli v episodce
nicotných časů – zahráli svůj úkol
a vešli za kulisy – za mzdu dáno
vám místo v dějepise, kde vždy hlásí
nějaké číslo sudbu takých žití:
tož padlo jich tam tak a tolik tisíc.
A to je všecko. Mír těm kostem vašim!