Je starý zámek; – věk náš moderní
do něho vtrhl s drsnou skutečností:
kdys luzné dámy, páni nádherní –
teď batalion vojska v sobě hostí.
Park zpustl; v šedé tůni jezerní
se prává prádlo, je v ní žab též dosti...
Co chodilo tu v době večerní
kdys drobných nožek... Snění minulosti...
Kluk strážmistrův v ní rybky chytá dnes.
Na korek vlasu nedočkavě civí –
teď bere jistě – bože, to je tíha!
Na udici se pantoflíček míhá,
stařičký, sešlý, přaska samá rez –
a kluk se mu jen s indignací diví...