Ta slova listů vašich truchlivá,
ó přátelé, mám v krvi; dobře vím,
že u nás všecko dále prohnívá,
že dusíte se vzduchem morovým,
že choroba ta duší strašlivá
snad léků nemá, že snem bláhovým
už dnes je myslit, že se ukrývá
v budoucnu jiného cos – všecko vím...
A přece není jedné hodiny,
kdy necítil bych mříže ciziny,
kdy nechtěl bych jak uvězněný pták
v to bahno zpět a v ten vzduch morový,
jím potácet se, brodit všelijak
a hořekovat nad vším jako vy...