Už dohas’ v šeru teplém, průsvitném
oblaků zlatorudých slední cár,
na nebi hvězdy září blankytném
jak rozházených šperků pár.
Ty jasné barvy shasly s žhavým dnem:
Vše temno, vše má silhouetty tvar,
tam světlo jen, kde žlutým plamenem
plyn ozařuje trottoir.
Tu a tam hledí hlava z okna ven.
V ulici živo, hovor, ruch a smích,
kdes v dáli piano zní kvílící –
tak umí hrát jen bílá ruka žen:
stesk marné touhy, vášně nyjící
a snů těch, nikdy splněných...