Už dohas v šeru teplém, průsvitném
oblaků zlatorudých slední cár,
na nebi hvězdy září blankytném
jak rozházených šperků pár.
Ty jasné barvy shasly s žhavým dnem.
Je temno, vše má siluety tvar,
tam světlo jen, kde žlutým plamenem
plyn ozařuje trotoar.
Tu a tam hledí hlava z oken ven.
V ulici živo, hovor, ruch a smích,
kdes v dáli piano zní kvílící –
tak umí hrát jen ruka starších žen:
stesk marné touhy, vášně nyjící
a snů těch nikdy splněných...