Z rodného kraje v šípkovém keři
mladý pták po prvé vzhůru si vzlet,
cvrlikal, hřál se, čistil si peří,
pak letěl v široký, vábivý svět.
Žhne časem slunce... Časem se peří
sinavých oblaků bouřlivý slet...
Dny míjí... míjí... Krajem se šeří...
po lukách krčí se ocúnů květ...
Tichounkým letem mlhou se nese
odraný, sestárlý, znavený pták...
chce v známém hnízdě pod šípkem v lese
na vždycky uzavřít ztrhaný zrak...
Keř pust a vítr, jak jím teskně vane,
po trnech věší hnízdo roztrhané...