Včera, či předevčírem ještě snad
jsem viděl někde vlaštovici,
a dnes už podzimní a šedý chlad
se roztahuje po ulici.
Z těch oken, kde klid mrtvý v letě vlád’,
hlas piana zní řinkající;
v křiklavých barvách tone městský sad,
a k zemi padá listí mokvající.
Je čas tu ozářených promenad,
rým zlobných, mlh, jež houstnou v šeru
a zoufanlivých podvečerů
a marných starých želů z marných ztrát
a litování uprchlého žití,
jež přec snad mohlo více jasu míti...