Poeto, já jsem viděl z dáli,
jak v této zimě mrazivé
ti život drsný, neurvalý
poslední květy z duše rve,
jak každý po zemi se válí,
jak po nich šlapou nohy tvé –
nuž, já je vložím v herbář malý
do těchto bílých listů zde...
Bez barvy, vůně, bez svěžesti –
čím mohou koho zvábiti?
Ti, jimž čas orval ratolesti,
snad přec tu vůni vycítí
i svěžest, kterou mívaly,
když ještě v duši zkvítaly...