Můj synu, hleď, zde každá věc
svůj líc a rub vždy musí mít:
bůh neobsáhlý je – a přec
je v tenký katechismus vbit!
Hleď poesii! Cos to přec,
co člověk cítí chvít jen, hřmít –
však z aesthetik je tady klec,
kde mní ji celou, celou mít!
Můj synu, kletbou je ten rub:
má poesie jej i bůh,
– los smutných velkých věcí všech –
ty touže po nich, nebuď hlup:
je najde všude, vždy tvůj duch –
jen ne v těch kletých systemech!