Na rozcestí, jak starý Herkul kdys
– bůh odpusť mi ten příklad odraný –
teď stojíš ty. Dvé cest před sebou viz
a vol: Ta prvá prostraný
je pruh. Bez boje, ba i bez rány
jí půjdeš. Plna. Jdi, jak šlo se kdys,
jak druzí jdou. Máš potlesk všestraný,
pych národa, čítanek zdoba tys –
jsi slavný muž.
Ta druhá cesta – ne,
to není cesta, jakýs divý sráz,
jdeš vzhůru, možno, že tam srazíš vaz,
jdeš sám a sám... Jen stopa zůstane...
Jí za věk půjdou snad... a pak se stává dosti,
že laur tam vloží kdes na hrst tvých bílých kostí...