Na posněženou zemi splývá
tma mrazivého prosince;
jde noc k nám šílená a divá,
jak uprchla by z blázince.
Hřmí do oken a v kamnech zpívá
a skáče, píská lehýnce
a hned je zase zádumčivá
jak při podivné vzpomínce.
A zase zuří, lká a svistí
a trhá slední suché listí,
kde jaké chví se na sněti...
Pak stená... a hlas ten se chvěje,
teď víš: ta chudinka si přeje
pár fial už zas viděti...