To nebyl déšť, – to parfum zdravý
pokropil požehnanou zem;
jdeš mokrou mezí... v lístkách trávy,
po klasech visí kolkolem.
V něm voní douška, z dálky sem
bez, střemcha intensivně zdraví,
i prsti zápach pronikavý
i řepky dech se chvěje v něm...
Sám zdáš se náhle prosycený
tou vůní... chvěje suchopárem
tvé duše... padla do krve...
A maně myslíš na rty ženy,
jež líbals prvním čistým žárem
v svých mladých letech po prvé...