On narodil se, Emanem byl křtěn,
rost, jako dítě jednou někam spad
a zblb a jako hoch pak každý den
hnal stádo na koberec veských lad.
Tam prý se díval na oblaka rád,
snil. Jednou – nefasti den pro něj ten –
pruskému vojsku v hrubé ruce pad,
německy neznal – a byl zastřelen...
Tak, prosím, zní ta jedna z historií,
jež k čtenáři jdou s pravdou v štítu svém.
A slzu, jež se z oka jeho dere,
jak poukázku na vavřín si bere
básnický šíbal. Místo poesií
čtenáře lapil holým malérem.