Jsou chvíle, kdy ta bolest rozjitřená
je jaksi mdlá a unavená,
kdy v neznámém se koutě nitra skryje
a jako ze sna stená.
Toť v boji o klid příměří je...
Leč duše v zajetí kdes nyje.
Jak trofej těžce uloupená
je úsměv, jenž se po rtech vije.
Den jasný v zimě. Blankyt čistý,
sníh oslňuje stříbrem místy,
vzduch průhledný a slunce plá –
však lidé chvící se a černé sněti stromů,
mráz třeskutý a okna zamrzlá
jsou výmluvná a smutná stafáž k tomu.