Podivný jakýs horečný to chvat,
jímž letí moderní to naše žití!
Pohledni nazpět v zašlých roků řad,
a cítíš, jak ti začne teskno býti.
Jak bys jel vlakem, jenž nemůže stát,
a o němž nevíš, kam se s tebou řítí,
kraj za krajem kol tebe míjí v zad,
chtěl vystoupit bys – nelze zastaviti.
Pár přátel v kupé jede s tebou nyní,
pár dívčích zraků se ti zableskne –
ti zmizí časem, přijdou zase jiní...
Konečněs umdlen... všecko jednotvárné...
ty cítíš, že též srdce nějak stárne,
a vzpomíná-li – že si zasteskne...