Kypící, vířící, šumící číš
a pije se z ní tak snadně...
Mlád piješ sladkost jen kroužící výš,
neb hořkost – ta je vždy na dně.
Moku ti ubývá, klesá níž, níž,
čím víc si přihýbáš řádně –
v poháru kalno je, ba piješ již
tu hořkost sraženou na dně.
A hořkost roste ti, jak spěješ k dnu...
Vzpomínáš sladkosti dřívějších dnů
a je ti teskno až k pláči...
A marný stesk a marný vzdor –
tak končí každá z těch metafor,
jež život značí...