Kypící, vířící, šumící číš
a pije se z ní tak snadně...
mlád piješ sladkost tu kroužící výš
a hořkost sází se na dně.
Mok ti v ní klesá však níž a níž,
ty si dál přihýbáš řádně –
teď už to nevíří, ty piješ již
hořkost jen sraženou na dně.
A je to hořčí vždy, čím dál jdeš k dnu...
Vzpomínáš sladkosti dřívějších dnů
a je ti teskno až k pláči...
A marný stesk a marný vzdor –
tak končí každá z těch metafor,
jež život značí...