Vy cítíte z těch našich veršů chvět
tmu s hořkostí a bídu se stenem,
z nich život řinčí řetězem vám běd,
a hrob jen kmitá smírným plamenem –
je pravda. Ale luzný velký svět
z nás každý přece nosí v nitru svém
a každý z nás by krví platil hned,
by moh’ jej dáti lidstvu údělem.
A trpce, trpce každý z nás to cítí,
jak světu tomu podobá se v mále
ta mizerie, již vy zvete žití,
a trpčej’ tím, že každým novým dnem
svět našich niter ona vytrvale
nám bombarduje smíchem, kamenem.