Neplodným kriticismem sebe, světa
a plni nároků jsme začli žít –
a probili tak svoje mladá léta
i bujný vlas. A chuďas cit
byl harlekynem, kozelce jenž metá,
jak rozumu se zráčí poručit,
krev zvadla nám – však rozum, rozum zkvétá
a na vše strany umí vážně zřít.
A život jde... i přišlo účtování.
Výsledek pěkný: Rozum z nenadání
stah’ trpce rty a v hořký vypuk’ smích
a chechtá se a povykuje, skáče.
Harlekyn za to okamžitě ztich’
a ruce lomí v koutku kdes a pláče...