Zas parkem jdu. Mráz v líce pálí.
Mha šedivá a nečistá
na dvacet kroků všecko halí.
Jak koule rudě zlatistá,
v ní zdá se točit slunce v dáli.
Směs větví černá, bezlistá
z ní trčí ven. Sníh okoralý
pod nohou chrupe. Z nejista
a temně jaksi zalehá sem
zvon neviděné tramwaye.
Zde mrtvo. V sněhu černaje
se choulí havran, hledí v zem
a s resignací bije časem
v ni špinavým svým zobákem...