Nevlídno, teskno, dusno básníku
v tom sídle těžkopádné banálnosti,
jí dýchá vše od špatných pomníků
až k ironické chrámů velebnosti.
Sta různých titulatur, praktiků
a chudáků a bursiánů hostí,
nadutých hloupě v gestech, jazyku,
a nikde není špetka srdečnosti...
Zde zaklet v jednu tichou ulici
ve příšerné a mrazné světnici
já prožil noci... strašnou zimu svou...
Pod okny zněl mi telefonní drát
a v domu roh jsem slýchal vítr prát
a plyn v ni házel záři žlutavou...