Tik tak... zní monotoně se stěny;
však začni pozorně mu naslouchati:
Své s bohem dává čas ti ztracený,
jenž se již nikdy, nikdy nenavrátí.
Tik tak... Ah, vždyť to lupič zkušený,
jen pohleď: žití kus ti v dálku chvátí!
Tik tak... Ne, vrah to! Spjal tě řemeny
a vleče tě a kdes tě náhle sklátí...
Eh, marno vše. Toť lidské praktiky:
V své domýšlivé kdysi moudrosti
dal člověk jazyk přísné Věčnosti,
dal opatrně jí dvě slabiky –
a nyní uštván tony zvuky toho
ví, cítí, že i ty dvě bylo mnoho...