Mé umění mi lecos dalo v dar
na různých místech a za různých chvil,
a již je tomu hezká řada jar,
kdy po prvé jsem celou sloku svil...
Já v žití trpěl – a jen verši žil.
Má bolest, láska, duše mojí žár,
mé čisté já, mé všecko, čím jsem byl,
vždy bralo, bere na se veršů tvar.
Žár, bolest, lásku, všecko, čím teď jsem,
můj nakladatel zavřel v stolku svém
a zkříživ ruce čeká toho dne,
až přes mou hlavu přežene se čas,
v mou bolest, lásku, sedne plíseň, mráz
a duše žár až hezky vystydne...