Červ jakýs užírá nám kořen žití...
A zeleň každé sporé naděje
nám samým zdá se už tak chorou býti,
že nevěříme, že v květ vyspěje.
Cíl života se nám kams v prázdno řítí,
však není sil vjet v jiné koleje,
všech radostí, všech kras v tom světě syti
jdem hladově dál v světa peřeje.
Jsme apatičtí s tichou zoufalostí
a resignujem plni otravy
na každý zákmit světlé budoucnosti.
A minulost? Tu bychom bez váhání
v klín nepaměti vrhli mlhavý –
a každý právě prožitý den za ní...