Ta víra v lepší časy budoucnosti...
Ve změně všeho září bez změny
jak maják, jehož zlaté plameny
se lijí v bouř a ve tmu zoufalosti.
Tu člověk, když mu ráj byl zavřený,
as našel ve své teskné šílenosti –
ta jako odkaz otců vznešený
jde s lidstvem od věčnosti do věčnosti.
Teď došel k nám... Mře naše století,
před sebou tmu a na rtech prokletí.
Čtem závěť už... zní otřepaně dost,
ne podklad ani zásvit jediný,
jen zas ta víra v lepší budoucnost –
a už i ta má značné trhliny...