To sladké zvyknutí si v živobytí...
V té chvíli, kdy je cítíš nejvíce,
vem čas, kdy jsi se šťastným mínil býti,
i čas, kdy žel hnal slzy na líce –
Pak vzpomeň na některé jiné žití,
těch lidí třeba, jež znáš z ulice,
neb oněch, o nichž slýcháš pověst zníti,
neb přátel, které rád máš nejvíce –
A važ je! Ať si proti tvému stojí
lesk, sláva, velkost, moc a blahobyt,
ať se k nim úcta, láska, obdiv pojí –
buď jakkoli: to svoje živobytí
bys s žádným jiným nechtěl zaměnit –
však nechtěl je též ještě jednou žíti...