„To sladké zvyknutí si v živobytí“...
V té chvíli, kdy je cítíš nejvíce,
vem čas, kdy rostlo nejkrasší tvé kvítí,
i čas, kdy hřměly tvoje vánice –
Pak vzpomeň na některé jiné žití,
slovutných mužů, pýchy ulice,
šťastlivců, kteří lidskou závist nítí,
a milců štěstí z dávné tradice.
A važ je! Ať si proti tvému stojí
lesk, sláva, velkost, moc a blahobyt,
ať se k nim úcta, láska, obdiv pojí –
buď jakkoli: to svoje živubýti
bys nechtěl s žádným jiným zaměnit –
však nechtěl je též ještě jednou žíti...