Co žen mě zpilo rtoma vášnivýma –
co zbylo po nich v mojí paměti?
Jen ručku vidím s prsty hubenýma,
jen oči, v nichž spí čisté podletí...
K romanu náběh. Pranic nezajímá.
Květ, který uvad ještě v poupěti –
a přec v tom tolik svaté vůně dřímá,
že bych i v rakvi chtěl k ní voněti.
Ty rty jsem nelíbal a nehladil ten vlas –
já zřel jen do těch očí v ten bleděšedý jas
a stisk tu suchou ručku jen jednou... jednou jen...
A rtoma vášnivýma mě zpilo tolik žen – –
Mám v paměti pár tváří – však jmen říct neumím,
mám v paměti pár jmen dnes – však nemám tváře k nim.