Kdys o svých příštích podzimcích jsem snil
– ach, mladost ráda o budoucnu snívá –
že bude řetěz blažených to chvil,
máj věčný v duši, kde si láska zpívá.
A jak to každé snění od jakživa
se nevyplní – i můj los to byl...
Jde za jesení jeseň zimomřivá,
a všecky stejné... Zbývá jeden cíl
a jedno snění. Přejdou roky snad
a přejdou psoty, přejdou trpké chvíle
a přijde zima... V lenošce se hřát
u kamen budu... Babkou čtveračivou
má žena bude... a s mou dcerou divou
mé budou čítat vlasy šedé, zbylé...