Ó peníze – ne jak můj mnohý druh
to volá s efektní vždy ironií –
já přímo dím: Jste velký, hrozný bůh
a sonetem zde skláním svoji šíji.
Co bohů vytvořil již lidský duch –
a všecky už je vlny smrti kryjí...
Jen vy, všech nejnižší, však cíl všech tuch,
vy dohráte tu lidskou historii.
Čest, sláva, velkost – jsou jen stébla slámy
před vaším leskem, zvukem démonickým,
a čím jsou – tím jsou v lidstvu jenom vámi.
Dějiny daly krvavý vám háv,
náš věk vás slaví řevem frenetickým
a z příštího zní: Ave! na pozdrav!