Vy ponížení, žitím šlapaní,
otroci bídní, lidstva pariové,
kdož nemáte než plané doufání,
nechť sonet tento vpijí vaši rtové:
Čas přijde, že kdes v kosmu ústraní
zem rozpadne se v prášky atomové
a slunce v popel: směs ta uhání
etherem bezdným v končiny kams nové.
A potom zas ta tvůrčí síla něčí
atomy prochví... budou splývat spolu
a růsti, růsti v nových světů řad –
Pak váš snad prach mít bude cenu větší,
než všech těch velkých šťastných v zemském dolu.
Než i tam visí při tom slůvko: snad...