Jak psal to Adam?... Dožít se té těchy,
by vnik’ zpěv jeho pod slaměné střechy
a večer při loučovém plameni
by těšil, osvěžoval jeho Lechy?...
Ó Mickiewiči, kletbou umění
je populárnosť; ta je promění
v cos banálního... (Pak v svém nadšení
jsi ovšem neznal naše drahé Čechy!)
Já (smím-li zde teď své „já“ položit
po jméně tvojím) měl bych tak jen rád
pět, deset dušiček, jež čtly by moje díla,
a každá aby aspoň pochopila
jen čtvrtku toho, co jsem do nich klad’
a co by slušně mohla pochopit...