Toť svátek mrtvých; z divého dnů letu
je vyrvaný a hrobům věnovaný
a na těch hrobech leží plno květů
a planou svíce... Hřbitov na vše strany
od rána pln. Je každý zadumaný
a tichá modlitba mu plyne s retů...
pak myslí vážně na ty žití rány
a na to, kdy sám as dá s bohem světu...
Pak k polednímu – rozhlíží se maně
a prohlíží si blízké hroby, květy,
líc spolubližních a jich toiletty.
A odpoledne, kdy mha vstane šerá,
pomlouvá v kruhu bližních do večera
ty všechny, jenž tam tlí už v klidu Páně...